Jedním z vrcholných děl moderní československé konstruktivistické architektury mezi dvěma válkami je administrativní budova firmy Baťa (označovaná číslem 21), dokončená ve Zlíně v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. O stavbě nové správní budovy se uvažovalo už od roku 1936, kdy počet úřednických míst, rostoucí úměrně s růstem produkce, překročil 2000 pracovníků. Původně bylo uvažováno se třemi třípodlažními, vzájemně propojenými objekty. Když architekt Karfík navrhl výškovou budovu, Jan Baťa se pro tuto myšlenku nadchl. Tato 77 a půl metru vysoká budova byla před vál-kou nejvyšším objektem v Československu. Je pozoruhodná z hlediska architektonického i urbanistického. Situována v tradiční řadě továrních budov, bezprostředně ovlivňuje náměstí Práce, jehož severní stranu uzavírá, a stává se tak typickou dominantou moderní koncepce města, jeho symbolem. Z dispozičního hlediska se jedná o třítrakt, koncipovaný na stejné modulové síti (6,15 m × 6,15 m) jako objekty výrobní. Celé podlaží o rozměrech 80 × 20 metrů je velkoprostorovou kanceláří, kde pracuje asi 200 lidí. Tato – jak se později v odborné terminologii říkalo „kancelářská krajina“ – byla bez příček. Pokud někde příčka byla, tak nikoli vyzděná, ale montovaná z dílců a zasklená. Ta dovolovala maxi-mální pružnost ve změnách dispozice, protože u firmy Baťa se události vyvíjely rychlým tempem. Pracovní plocha zůstala čistá, neboť jak vertikální komunikace (schodiště s výtahy), tak hygienická zařízení a klimatizační komory byly vyčleněny mimo tento prostor. Nosná konstrukce objektu je železobetonová, obvodový plášť tvoří ocelová dvojitá okna a cihelná vyzdívka se Slavíkovými obkládačkami. Materiálem se měl plášť přiblížit charakteru průmyslových budov. Po technické stránce byla budova provedena na špičkové technické úrovni tehdejších možností. Vytápění i větrání je řešeno vzduchotechnikou. Budova je tedy plně klimatizována systémem CARRIER. Okna jsou pochopitelně neotvíratelná, omyvatelná zvenku pomocí výtahové klece, zavěšené nahoře na kolejnicové římse. Všech 16 podlaží je propojeno čtyřmi automatickými rychlovýtahy, dosahujícími rychlosti 3,5 m/s, dále paternosterem, nákladním výtahem a výtahem pro návštěvy. Skutečnou technickou lahůdkou je výtah – kancelář šéfa firmy o rozměrech 6  × 6 metrů, klimatizovaná, s umývadlem! Samozřejmostí je potrubní pošta či podlahové zásuvky elektrického proudu a telefonu v každém čtverci 3 × 3 metry. Celé pojetí stavby prokázalo v průběhu let vysokou užitnou i estetickou hodnotu a variabilitu využití. Ne nadarmo je dnes toto vrcholné Karfíkovo dílo významnou kulturní památkou období funkcionalismu. Skelet budovy postavilo 40 dělníků za 160 dnů. Za deset dnů jedna etáž!

Zdroj: Pavel Novák, Zlínská architektura 1900 – 1950